AISI 317LN (1.4462)¶

je typickým představitelem duplexních ocelí. Duplexní oceli mají lepší mechanické vlastnosti a vyšší korozní odolnost než většina běžných feritických a austenitických ocelí. Slovo „duplex“ popisuje mikrostrukturu oceli, která obsahuje přibližně 50% feritu a 50% austenitu. Typické složení většiny duplexních ocelí je 22 – 23% chrómu, 4,5 – 6,5 % niklu a 2,5 – 3,5 % molybdenu. U duplexní oceli lze dosáhnout vyšší meze kluzu, zhruba 400 – 500 MPa. Ocel má dostatečnou houževnatost. Oproti jakosti AISI 304/304L má lepší odolnost proti korozi pod napětím a dvojnásobnou mez kluzu. S využitím vyšší pevnosti je možné uspořit určitou hmotnost konstrukce a tím dosáhnout snížení nákladů. Při legování molybdenem, mědí, eventuálně dusíkem lze dosáhnou vyšší korozní odolnosti proti mezikrystalové, bodové a štěrbinové korozi, a tím lze tento materiál použít v agresivních prostředích kyseliny sírové a fosforečné, mořské vody a v chloridech. Při zvýšených teplotách mezi 700 až 1000 °C, dochází k vytvrzování a tedy i křehnutí. Ke stárnutí oceli dochází při dlouhodobém zatížení v rozmezí teplot 350 až 550 °C (ocel také křehne). Použití duplexních ocelí se rozšiřuje a začínají nahrazovat austenitické oceli používané pro různé aplikace v chemickém, jaderném a petrochemickém průmyslu.